Malé upřesnění, aneb jak pracuje český tisk

Nedávno vyšlo v českých médiích pár článků o nás v souvislosti s atentátem na berlínském vánočním trhu 19. prosince 2016, kde tuniský terorista zavraždil 12 lidí, mezi nimi i mou manželku Naďu. Domnívám se, že by bylo vhodné tyto mediální počiny krátce upřesnit.

Odkazy

Pro demonstraci, čeho se tento post týká, uvádím pár odkazů. Pravděpodobně jsem nenašel všechny, ale na ukázku to postačí.

• Týden: Merkelová může za smrt mé ženy! říká pozůstalý po první české oběti islamistů
• info.cz: Manžel Češky, kterou zabil terorista v Berlíně: Merkelová nám měla kondolovat
• Novinky.cz: Očekával bych, že mi Merkelová bude kondolovat, říká manžel české oběti teroru v Berlíně
• Hlavné správy: Rok po útoku na vianočnom trhu v Berlíne, Čech Petr Čižmár: Merkelová je zodpovedná za smrť mojej ženy
• Blesk: „Ani mi neřekli, zda mají ženu v mrazáku.“ Petrovi zabil ženu terorista, Němci mlčeli

Několik poznámek

V rámci stručnosti a z důvodu nedostatku času uvedu jen několik poznámek:

• Že Merkelová může za smrt mé ženy! jsem neřekl. To by byl značně zavádějící výrok. Spolková kancléřka Merkelová na tom určitě má svůj významný podíl a já s její politikou zásadně nesouhlasím. Je nejvyšší představitelkou státu, který se dopustil velkého množství chyb, které vedly k této tragické události. Ale rozhodně není sama, kdo může za smrt 12ti obětí a zranění zhruba 100 dalších lidí. Prostě to není tak jednoduché, čehož si jsem vědom.
• Neřekl jsem ani, že nám Merkelová měla kondolovat. Každý, i spolková kancléřka, má právo se rozhodnout, zda bude, nebo nebude kondolovat. Já bych v tomto případě kondoloval, protože to považuji za základní slušnost. Té se ale nelze dožadovat. Paní kancléřka Merkelová s námi (a tím myslím všechny pozůstalé a příbuzné obětí) odmítala komunikovat a to pro nás samozřejmě něco znamená. Nerozumím tomu, a nevím co ji k tomu vedlo. I v mezinárodním srovnání je to neobvyklé. Pokud k tomu při našem pondělním setkání dostanu příležitost, rád se jí na to zeptám.
• Sešel jsem se jen s redaktory ČTK a časopisu Týden, protože mě o to požádali. Snažím se média neodmítat, ale sám je nevyhledávám, protože mě to stojí spoustu sil a času. Toho v současné době moc nemám. Z těchto rozhovorů vznikly pravděpodobně dva články. (Ten od ČTK jsem ani online nenašel.) Všechny ostatní tedy musely vzniknout z těchto dvou článků. Tím se také tak trochu vysvětluje, proč se v nich objevuje tolik nepřesností.
• Správné jméno mojí manželky bylo Naďa Čižmár, bez přechylování. Tak to bylo zapsáno v jejích dokladech a tak to dnes stojí na jejím hrobě.

A dalo by se pokračovat. Každopádně, cílem tohoto postu je naznačit, že jsem se ještě úplně nezbláznil, že mnohé formulace jsou čistě dílem novinářů, a že je většinou nemůžu ovlivnit. Kdo poskytne médiím (zejména českým) rohovor, musí počítat s tím, že to úplně nedopadne podle jeho představ. Ale blogpost o tom napsat může.